• 
• 
• 
• 
• 

Kdysi si vzal do hlavy, že po rukou vyleze na Sněžku. Zvládnul to, zapsal se do Guinessovy knihy rekordů. Teď si dvaačtyřicetiletý Tomáš Kvoch umanul, že s českou sledge hokejovou reprezentací postoupí na paralympijské hry do Vancouveru.
Pokud národní tým skončí na probíhajícím mistrovství světa v Ostravě do šestého místa, povede se mu i tohle. „Věřím, že to s klukama zvládneme, připravení jsme dobře a vůli máme obrovskou," tvrdí.
V českém sledge hokeji patří Tomáš Kvoch mezi legendy. Před devíti lety byl u samých začátků tohoto sportu na českém území ve Zlíně. Postupně prošel všemi šesti ligovými kluby. „Dá se říct, že jsem pomáhal s osvětou," usmívá se chlapík s ohonem dlouhých vlasů.
Se smíchem hned také souhlasí, že si všude vydobyl pověst sportovního blázna a nadšence. „Jo, jo, to sedí! Blázen a dobrodruh, to jsem jednoznačně. Vždycky si něco vezmu do hlavy a hned tak to z ní nepustím..."
Příklad? Nejvyšší česká hora Sněžka. Nejdřív na ni s kamarády vyjel na vozíku. Devět hodin neskutečné dřiny, krvavé puchýře na rukou, koupání v potu. Když pak lanovkou sjížděl z vrcholu dolů, jeden z kamarádů jen tak prohodil, proč vlastně nešli Obřím dolem? „A proč ne?" namítnul tehdy hned.
„Prý bych tam vozíkem neprojel a musel bych po rukách. Tak jsem šel po rukách..." Dva měsíce poté to vyzkoušel poprvé. Po kilometru to musel zabalit. „Šel jsem tam jako velký frajer, nebyl jsem připravený. Dohnal jsem fyzičku, upravil jídelníček a šel na to znovu."
Speciální pomůcky a vybavení nepotřeboval. Ustřihnul nohavice z vojenských kalhot, na ruce nasadil snowboardové rukavice a vyrazil. Druhý pokus byl úspěšnější. Dokonce se na Sněžku dostal o dvě hodiny rychleji, než s vozíkem. „Cesta byla kratší. Ale taky mnohem náročnější. Měl jsem toho ke konci opravdu dost. Ale povedlo se to."
I když je to pohodář, dokáže se Tomáš Kvoch i pořádně naštvat. Během letošního play off české sledge hokejové ligy dokonce dostal disciplinární trest za napadení sudího. „To byl takový úlet," reaguje. „Malý incident, moc bych to nerozebíral... Abych ještě něco špatně neřekl."
O co šlo? Během vypjatého zápasu Olomouce s Kolínem dostal Kvoch desetiminutový trest. Podle něj neoprávněný. Po zápase si na chodbě počkal na rozhodčího. „Byl jsem v tranzu, sudí si na mě a na náš tým zasedl, už jsem to nevydržel," líčí Kvoch.
„Chtěl jsem jej napadnout, ale nakonec jsem jej ani nebouchl. Nebylo to nic strašného, ale rozhodně by se to nemělo stávat. To vím. Ale to máte těžké, i ve sledge hokeji jsou velké emoce."
Bez emocí naopak vzpomíná na to, jak před dvaceti lety přišel cizím zaviněním o obě nohy. „Stalo se, nemám problém o tom mluvit," krčí rameny. „S kamarádem a jeho přítelkyní jsme jeli vlakem z Pardubic do Brna na hudební festival. A před Žďárem nad Sázavou k nám přišla průvodčí, že máme špatné lístky. Že to máme přes Českou Třebovou a ne přes Žďár."
Průvodčí trvala na tom, že musí ve Žďáru koupit správné jízdenky. „Ptal jsem se, jak dlouho tam vlak stojí. Říkala, že deset, dvanáct minut. U pokladny mi ale říkali, že vlak tam stojí sotva tři minuty a už odjíždí. Skočil jsem do otevřených dveří, jenže tam stála průvodčí a zařvala, co prý blbnu, že se do rozjetého vlaku nesmí naskakovat. Strčila do mě a já spadl pod vlak..."
Žádnou dohru případ neměl. „Policajti byli v nemocnici a já byl ještě mimo. Něco do mě hustili, asi jsem něco odkýval. A pak mi jen přišlo vyrozumění, že to byla moje vina. Já jsem ale vděčný, že jsem to vůbec přežil, smířil jsem se s tím rychle."

Text je ze stránek www.isport.blesk.cz